nejraději, mám ochutnávat jahody, nejraději mám ochutnávat třešně, přivonět ke květinám, bez bot v měkké trávě 🙂 Kukátko 🙂

/ úplně popsaná procházka / Křik vlaštovek divoká honička okolo střech. Silná vůně jemného sena i čerstvě posekané trávy. Za keřem šeříku se sešeřilo ale jen světlo, nikoli vůně – hebká jak mech. A o kus dál borová. Pak pach benzínu Překryje večerní vůně z pekárny; pozoruji lesklé listy hlavně při jemném dešti k noci osvětlené, tajemné. taky voní. Křik vlaštovek okolo střech taky voní vůně hebká jak mech.

je obraz i socha; kterou si můžete vzít sebou i bez: rukou, šatů, batohu, auta, nálady; barev, dláta. peněz, plátna. Můžete ji dotvářet na Vaší přístupové cestě, kdekoliv a pak mít; na lístku napsanou ve vestě 🙂 objev zrcadlarozhovor v zášití

Stíny listů na závoji májá stojí v předpokoji. / ještě jednu slabiku a bylo by to haiku 🙂 / Zvukovodní píseň; rozechví moře, dno má ucho z lastur. / no vida, tahle má 17 slabik 🙂 / Na skleněnou horu z kostí mosty stavim; a kořeny ty kosti Země; Nyní ten čáry dech; Nyní ten z ryby pták; Nyní ten vlny zvuk; Víra v sílu se mění; A už zas není. Sny Na oběžnou dráhu pošlu a počkám na prahu. / zas dvě chybí .. / 🙂 Zrození začátku někde prasklo.. A spustil se pradéšť. Takový malý třesk. Za zvuku...

při pěší cestě do kopce lesem alejí jdu. V protisměru – / je to vůbec možné? / Rozpoznávám, Neidentifikovatelné Ležící Předměty; objektivně s objektivem jak snadno při Zemi být, být tam obyvatel, bystrý být. Být tak tam, být tak tady, suterénní, suverénní obyvatel. Bezpřízemní. Na zemi na Zemi. Fotím blížeji neurčité věci, takové, při jejichž focení vypadám: věrohodně, krkolomě, tělolomě, podivuhodně a podivínsky. Když máte hranatou hlavu a prozradí to stín

Popsané pocity, počmárané listy, proškrtané místy, nic není jistý. Snad jen; horolezec horolezce jistí. 🙂