Ze země rostou Vraní oka, ok. Oči Země ze Země Vran.

Panoráma hare krišna do lesa jsem zrána vyšla 🙂 Poezie si nic nevymýšlí, nedá se vymyslet, prostě buď je, nebo buď není. Jako motýl, když na chvíli usedne, na květinu třeba. A pak odletí. Právě jsem si všimnula, že mám na rukávu housenku motýla. Tak mě napadlo, že bych mohla vymyslet báseň. 🙂

Když se stromy hned zběsile nepořežou, je mezi nimi nekonečně se měnící galerie, příběhy a útočiště pro hmyz, ptáky a dinosaury 😉 Jak se strom položil pohodlně u potoka Cesta do právě věku Kyklop

Ne ! .. ..skoro nejraději naslouchám zpěvu ptáků na jaře. Havranů v zimě, vraních hodinách, v soumraku, do kroku, čaj z raku, v pokleku. Děje se to i bez nás. Dneska v noci mě napadlo chápadlo a řeklo: Některé MYŠLENKY JSOU JAKO VYHASLÉ HVĚZDY, kdoví co jsem tím myslela.

v dešti Salamandříksmíšekohnivý oř

Někdy stačí nechat chvíli být.