Stíny listů na závoji
májá stojí
v předpokoji.
/ ještě jednu slabiku a bylo by to haiku 🙂 /
Zvukovodní píseň;
rozechví moře,
dno má ucho z lastur.
/ no vida, tahle má 17 slabik 🙂 /
Na skleněnou horu
z kostí mosty stavim;
a kořeny
ty kosti Země;
Nyní ten čáry dech;
Nyní ten z ryby pták;
Nyní ten vlny zvuk;
Víra v sílu se mění;
A už zas není.
Sny
Na oběžnou dráhu
pošlu a počkám na prahu.
/ zas dvě chybí .. / 🙂
Zrození začátku
někde prasklo..
A spustil se pradéšť.
Takový malý třesk.
Za zvuku kostěné flétny,
za zvuku vodotrysku,
z otvoru velryb,
prší.
Déšť ukazuje své stříbrné
provázky.
Tančí,
svůj tanec po miliony let.